2/ Proč je Ukrajina syrskou věcí

4.3.2022

Během týdne, kdy začala ruská invaze na Ukrajině, by Syřané, kteří jsou proti prezidentu Bašáru al-Assadovi, mohli být ve sledování všech hrůz války, kterou Vladimír Putin vede, hned na druhém místě za Ukrajinci. Důvod této podivné situace by měl být samozřejmě zcela zjevný. Rusko okupuje část Sýrie od konce září 2015 a brutálně podporuje Assadův režim, jehož nejvyšší prioritou je zůstat navždy u moci, i když bude muset zemi podřídit expanzivním vnějším silám jako je Írán a Rusko samotné.

Už šest a půl roku má Rusko na severozápadě Sýrie velkou vojenskou základnu Hmeimim, na kterou je Assad obvykle povoláván, když tam Putin nebo jeho ministr obrany navštíví své vojáky. V roce 2019 si Rusko zajistilo pronájem přístavu Tartous na 49 let1 a nyní může kotvit válečné lodě ve Středozemním moři. Ruský ministr obrany se pochlubil úspěšným testováním více než 320 různých zbraní2 z jeho vojenského arzenálu v Sýrii. Sám Putin ocenil bojové zkušenosti, které v Sýrii získalo více než 85 procent velitelů ruské armády3.

Sýrie byla testovací půdou pro ruskou armádu. Ta používala fosforovou munici, termobarické a kazetové bomby, které jsou zakázané mezinárodní smlouvou, proti civilním zařízením se zaměřením na nemocnice, školy4 a trhy5. Označila všechny, kteří se postavili Assadovu režimu, za teroristy (stejně jako to udělal také Assad). To jednoduše znamená, že jejich životy jsou žalostné, že jejich zabití není zločin. Je to dokonce dobrá věc, která by měla být odměněna alespoň pochvalou. Ve skutečnosti byl Putin za jeho imperialistickou válku v Sýrii, kde dosud zabil asi 23 000 civilistů6, islamofobními pravicovými organizacemi na Západě a zastánci autoritářství na celém světě oslavován.

Přesto se na Západě neobjevilo dost hlasů odsuzujících Putinovu válku v Sýrii. Proč? Kvůli dlouhé a zločinné „válce proti terorismu“, která byla základem široké mezinárodní koalice proti teroristům, tedy nihilistickým sunnitským islámským skupinám, kde jsou Spojené státy a Evropská unie ve faktickém spojenectví s Ruskem stejně jako Assad, egyptský Abdel Fattáh al-Sísí, Saudskoarabský Mohammed bin Salmán a Mohammed bin Zayed ze Spojených arabských emirátů a samozřejmě apartheidní stát Izrael. Nebyla to jen zrada Syřanů, kteří po dvě generace bojovali za demokracii, ale zrada demokracie všude na světě.

Válka proti terorismu poskytla Putinovi jedinečnou šanci k dosažení svých imperialistických ambicí vzkřísit ruské impérium, počínaje Sýrií. Putin notoricky považuje pád Sovětského svazu za „skutečnou tragédii“7 a „největší geopolitickou katastrofu století“ – ne z nějakých komunistických sentimentů, ale proto, že Sovětský svaz byl do značné míry ruským impériem. A nyní, povzbuzen beznákladným mandátem nad Sýrií, chce Putin anektovat Ukrajinu, která podle něj nikdy neměla „tradici skutečné státnosti“.

Tato agrese je založena na třech protichůdných záminkách. Za prvé „denacifikovat“ Ukrajinu, něco, co z této války dělá pokračování „Velké vlastenecké války“ Sovětského svazu proti Hitlerovi, spíše než Putinových vlastních expanzivních válek v Čečensku, Gruzii, Krymu a Sýrii. Za druhé „demilitarizovat“ Ukrajinu nebo zničit její ozbrojené síly a zabránit jí v tom, aby kdy vstoupila do NATO. A za třetí, protože Ukrajina není „skutečný národ“, jak tvrdí Putin, ale součást Ruska.

Jeden si vzpomene na „příběh o konvici“ od Freuda. Muž si od souseda půjčil varnou konvici a poškozenou ji vrátil. Aby se osvobodil, uvedl tři argumenty: konvice nebyla poškozena, když ji vracel; byla již poškozena, když si ji půjčoval; konvici si nikdy nepůjčoval. To je logika nekontrolovatelné touhy po moci od diktátora, který se nemůže nebo nechce ovládnout, když vede zatím svou pátou válku v tomto století. Ale Putinovy tři argumenty se už zhroutily. I když je pravda, že na Ukrajině existují krajně pravicové, ultranacionalistické skupiny, jsou menšinou s omezenou politickou mocí a v žádném případě nejsou těmi, kdo jsou ve skutečnosti cílem ruské invaze. Putinova válka dává Ukrajině plné ospravedlnění, aby se bránila, jak jen může, před svým agresivním, šikanujícím sousedem. Ukrajina dokazuje svou národní realitu skrze odpor proti ruským vetřelcům.

Ruská porážka by byla vítězstvím nejen pro Ukrajinu, ale pro celý svět. Porážka Putina by také mohla ukončit jeho politický život, což je ta nejlepší zpráva pro ruské demokraty, kteří ve jménu svého národa odvážně protestují proti agresi. To může být dobrá zpráva i pro Syřany, protože by to oslabilo také Assadův barbarský a vlastizrádný režim spolu s rostoucími autoritářskými tendencemi na celém Blízkém východě a vlastně i ve světě. A zatímco porážka našeho společného nepřítele, Putina, nebude nutně vítězstvím pro nás Syřany, vítězství putinismu bude pro nás ještě větší porážkou, protože zmenší naše již tak mizerné možnosti získat zpět naši vlastní zemi.

Ale i když Ukrajina dokáže odrazit Rusko, možnými vítězi budou ti, kteří se podíleli na podrobení Sýrie, naší země, právě tomuto nepříteli. Mám na mysli západní mocnosti, zejména Spojené státy – autory války proti terorismu. Putinistické Rusko je na jedné frontě vnímáno jako agresivní vetřelec a na druhé jako zvíře, které dokáže udělat špinavou práci Západu. To je ale eticky opovrženíhodné a politicky kontraproduktivní, jak dokazuje Ukrajina.

Potřebujeme politiku a spravedlnost proti teroru, ne válku proti teroru. Správné slovo pro tuto politiku a spravedlnost je demokracie. Obětovat demokracii a prioritu bezpečnosti na oltář války proti terorismu je bezzásadové a sebezničující nejen v Sýrii a na Blízkém východě, ale i na samotném Západě.

Imperialismus a demokracie jsou neslučitelné. To platí pro Rusko i všude jinde. Totéž platí na Západě. Imperialismus, který měl svůj bumerangový efekt v Evropě dříve, v podobě nacismu, jak tvrdila Hannah Arendtová v The Origins of Totalitarianism, má již v naší době obdobný efekt v podobě pravicového populismu, který byl postupně normalizován a rychle se posunul od krajní pravice k přijatelnému mainstreamu v přímé souvislosti s válkou proti terorismu a tzv. migrantskou a uprchlickou krizí.

Jako uprchlíci, vykořenění z našeho domova a rozptýlení ve 127 zemích8, jsme nyní my, Syřané, naše vlastní mezinárodní společenství. Jako takoví se zveme k zásahu do každého boje na planetě.

Ukrajina je syrská věc. Stejně tak svět.

Yassin Al-Haj Saleh

přeloženo z https://dawnmena.org/why-ukraine-is-a-syrian-cause/