3/ Iracionalita

8.3.2022

Revoluce je myšlenka a myšlenka se nedá zabít

Během posledních dvou týdnů si mnoho lidí položilo otázku – jedná Putin racionálně? Hůře, mnozí si myslí, že Putin býval pragmatik, mistr stratég, ale že se náhle zbláznil.

V roce 1999 byl málo známým premiérem, který se chtěl stát prezidentem. Téhož roku zničila série bombových útoků obytné čtvrti v několika ruských městech a zabila stovky lidí. Mnoho zasvěcených z útoků obvinilo Putina a zpravodajské služby FSB. Jedním z těchto insiderů byl i Alexander Litviněnko, přeběhlý agent FSB, kterého Putinovi muži následně zavraždili v Londýně (2006). FSB bránila všem vyšetřovacím pokusům, takže její vina nebyla nikdy prokázána, a proto si musíme udělat názor sami. Na dané téma existuje mnoho dobrých informačních zdrojů např. skvělá kniha „Muž bez tváře: Nepravděpodobný vzestup Vladimira Putina“ od Mashy Gessenové, kde jsem na tuto problematiku sám poprvé narazil.

Následný vývoj událostí není nijak kontroverzní. Putin z výbuchů obvinil čečenské teroristy a pod touto záminkou znovu napadl Čečensko. Hlavní město Grozný bylo srovnáno se zemí a desítky tisíc civilistů byly zabity.

Bylo tohle chování racionální? No, osvědčilo se. Díky němu se stal Putin v Rusku velmi populární a usnadnilo to jeho nástupnictví do prezidentského úřadu. Vytvořilo jeho pověst vlasteneckého, silného muže a potlačilo čečenskou nezávislost.

V roce 2008 Putin vyhrotil separatistický konflikt v Gruzii a poté zasáhl na straně separatistů. To také fungovalo. Rozpadená Gruzie již nebyla v pozici, aby se mohla přiblížit členství v EU nebo NATO. Gruzii nepřišla na pomoc žádná cizí mocnost.

Od roku 2011 poskytoval Putin diplomatické krytí, mediální podporu a útočné zbraně syrskému diktátorovi, zatímco ten páchal na civilistech rozsáhlá zvěrstva včetně použití nervového plynu. V roce 2015 bylo zřejmé, že Západ neudělá nic konkrétního na obranu Syřanů navzdory rostoucí traumatizaci země a následnému vzestupu džihádistických skupin. Írán už chrlil milicionáře na obranu Assadova režimu a Západ to ignoroval. Tak se Putin rozhodl zasáhnout přímo.

Prohlásil, že jede do Sýrie bojovat proti ISIS, ale přes 80 % jeho bomb nedopadlo nikde poblíž jejich území. Místo toho bylo ruskou strategií terorizovat, demoralizovat a vyhnat civilní základnu Syrské revoluce. Zabíjení civilistů nebyla náhoda, ale strategický cíl. Zasáhnout pekárny, zasáhnout školy a nemocnice. Mířit na ně opakovaně den za dnem. Zneškodnit několik nemocnic ve stejném dni.

Bylo toto racionální? No, povedlo se. Přineslo to pád Svobodného Aleppa a kolaps mnoha dalších měst, městeček a vesnic. Podařilo se rozdrtit demokratickou opozici a ukončit stovky místních experimentů s demokracií. Způsobilo to vyvlastnění majetků a poslalo miliony lidí do vyhnanství. Jako bonus byli někteří z těchto uprchlíků použiti jako zbraň proti Evropské unii (přízrak příchozích muslimů pomohl například hlasování o Brexitu viz plakát Nigela Farageho ‚Breaking Point‘ se syrskými uprchlíky ve frontě). Bombardování udrželo klientského diktátora na jeho značně zmenšeném trůnu. Rusku vyhrálo leteckou základnu a námořní základnu ve Středozemním moři, arénu pro testování zbraní, a skupinu zoufalců, které mohlo použít jako potravu pro děla v dalších koloniálních podnicích. Zprávy říkají, že Rusko dnes verbuje zoufalé syrské muže, aby sloužili na Ukrajině.

Putinovi bylo tohle vše umožněno učinit bez následků. Nad Sýrií nebyla žádná bezletová zóna, naopak. Američané a další země uzavřely civilizované dohody o sdílení oblohy s ruskými a syrskými bombardéry. Turecko v roce 2015 sestřelilo jedno ruské letadlo, když přešlo do jeho vzdušného prostoru, ale následně jej, jako svého spojence v NATO, Spojené státy a Francie pokáraly. Turecko pochopilo, že v jakékoli přímé konfrontaci s Ruskem bude ponecháno napospas, a poté se k Rusku napůl připojilo, nakoupilo ruské zbraňové systémy a začalo se od NATO distancovat. Další vítězství pro Putina.

Po celou dobu, kdy bombardování pokračovalo, po celý čas, kdy se zoufalí uprchlíci snažili z masakru dostat na Západ, Evropa nakupovala ruský plyn a ropu. Rozběhl se projekt Nord Stream 2 na dovoz ještě většího množství ruského plynu a Londýn nadále sloužil ruským oligarchům jako prádelna peněz.

Takže ano, teroristické bombardování určitě fungovalo. Zacílení na školy, nemocnice a pekárny se ukázalo jako velmi racionální.

Dnes Putin působí iracionálně, protože se přepočítal. Zjevně neočekával dobře organizovanou zuřivost ukrajinského odporu. Rozhodně nepředpokládal tak důraznou reakci, jakou Západ projevil. Nepočítal se zavedením přísných sankcí nebo tak rozšířeným odporem veřejnosti. Neočekával žádný velký tlak, protože se s ním nikdy předtím nesetkal. Západní politika, zejména v Sýrii, ho přesvědčila, že to nikdy neudělá. A to je chyba lidí, kteří včas nereagovali.

Ti, kdo jsou ve skutečnosti iracionální, jsou lidé na západě, kteří mu pomohli. Ti, kteří ho hájili nebo sdíleli jeho média.

Stoupenci levice, kteří polykali a přežvykovali jeho propagandu, kteří se neohradili proti očividně homofobní, antisemitské, rasistické, gangstersko-kapitalistické, etnicko-nacionalistické akci válečného zločince a imperialisty. Posloužili pouze jako užiteční idioti nebo posluhovači.

Takzvaní ‚realisté‘ a mainstreamoví usmiřovatelé, od Obamy po Merkelovou, se raději dívali jinam a nadále pokračovali v obchodování s Ruskem zatímco monstrum stále rostlo.

‚Postpravdiví‘ populisté a krajní pravice, od Farage a Orbána po Salviniho, Le Penovou a Trumpa, si užívali symbiózu s Putinovým neofašismem nebo z ní těžili.

Například britský konzervativní poslanec David Davis, který dnes požaduje bezletovou zónu nad Ukrajinou, se v roce 2016, na vrcholu zabíjení, ve skutečnosti vydal na propagandistickou cestu do Damašku organizovanou režimem a vrátil se s chrlením Kremelsko-Assadovské linie. Ti, kteří byli příliš rasističtí a islamofobní nebo postrádali představivost a lidský soucit, aby se zajímali o to, že byly spalovány nebo zplynovány děti v Grozném nebo ve východní Ghútě. Každý, kdo nahlas přemýšlel, zda jsou Bílé přilby frontou al-Káidy nebo zda prezident Assad byl nevinný z páchání zvěrstev s jedovatým plynem nebo zda byla syrská revoluce spiknutím CIA a Mossadu.

Společnosti sociálních médií, které dovolili Putinovým propagandistům proniknout a znečistit západní veřejnou sféru.

A ti, kteří ještě před pár dny, navzdory všem syrským důkazům, mluvili a jednali o ‚humanitárním koridoru‘ jako by byl něčím jiným než jen taktika psychologického teroru. Jako by Putin nelhal jako samozřejmost. Jako by mu záleželo na lidském životě. Jako by měl zájem předcházet terorismu nebo cokoli stabilizovat nebo znovu vybudovat. Ti všichni se mýlili.

Ale označovat tyto lidi za iracionální je v mnoha případech laskavost, kterou si nezaslouží. Spousta z nich s radostí profitovala z usmiřování. Ať už politicky, osobně nebo finančně. Vše, o co se západ roky staral, je byznys. Rusko mohlo vypálit Sýrii a rozporcovat Gruzii a Ukrajinu a Čína by mohla zničit ujgurský lid, ale obchod s vrahy musel pokračovat, protože na byznysu záleželo. Nyní se v důsledku toho Západ začíná bát nikoli o byznys, ale o přežití.

Putin zpackal začátek války a zničil ruskou ekonomiku, ale je velmi nepravděpodobné, že by teď ustoupil. Možná dojde k povstání v Rusku. Možná dojde k převratu v Kremlu. Možná, nakonec. Mezitím svět směřuje k hlubokému ekonomickému rozvratu včetně globálního nedostatku obilí, který ovlivní zejména Blízký východ. Hrozby se budou množit. A Putin, zády ke zdi, je postava, která by v určité fázi eskalace konfliktu mohla přivést na jeviště jaderné zbraně. Ne proto, že je iracionální, ale proto, že jeho zdůvodnění není založeno na humánních hodnotách. Jeho zdůvodněním je vyhrát, ať to stojí cokoli.

Západní společnosti si nemohou dovolit další klam.

Robin Yassin-Kassab

přeloženo z https://qunfuz.com/2022/03/08/irrationality/