4/ Bezpečí

26.2.2022

Nevěděla jsem, jestli jako Syřanka, která přežila útoky barelových bomb na moje rodné město Aleppo, mohu psát o Ukrajině. Nevím, jak se vyjádřit k ruské invazi na Ukrajinu jako žena, jejíž město bylo obleženo, zničeno a většina lidí z něj byla vyhnána v důsledku ruské intervence v Sýrii. Nevím, jestli mám ještě co říct, kromě vykřičení do světa: „My jsme vám to říkali“.

Často sním o tom, jak by svět vypadal, kdyby byla politická reakce na syrskou revoluci jiná. Možná ne hned v prvním roce každodenních útoků a střelby Mukhabaratu na naše protesty. Ale možná tehdy, když už režimní tanky začaly ostřelovat města a nálety terorizovaly všechny živé bytosti. Sním konkrétně o tom, jaká by byla situace v mojí zemi, regionu a ve světě, kdyby v roce 2013 svět nepodepsal dohodu s Ruskem, která mu tím dala zelenou k překročení jakékoli z „červených čar“ “ zavedených na ochranu před použitím chemických zbraní.

Kolik protestů Arabského jara bylo zkroceno naší porážkou? Jaké by byly úrovně svobody slova v Turecku? Co kdyby se nám neříkalo „uprchlická krize“? Kdyby se Rusko neodvážilo veřejně prohlásit, že nás použilo k testování zbraní, kdyby si nebyli tak jisti možností veta a nálety. To vše nás ale vede k tomu, abychom křičeli do tváře světa „MY JSME VÁM TO ŘÍKALI“,

Jsem zmatena z vlastního nedostatku šoku. Celému mezinárodnímu okruhu to připadá jako obrovské déja vu. Politici říkají světu, jak by „mezinárodní společenství“ mělo s Ukrajinou něco udělat. Jako by nebyli zodpovědní za toto rosolovité stvoření, kterému říkají „mezinárodní společenství“. Guterres téměř v slzách čte upravenou verzi projevu, který s největší pravděpodobností četli o Sýrii, bez uznání jakékoliv role OSN při posilování ruské imperiální moci, kterou dnes má. Smála jsem se modlitbám Joea Bidena, který se tvářil, jako by snad nebyli stálými členy Rady bezpečnosti. Bombový nálet, který zničí budovu, trvá jen několik minut. Ukrajinci nemají ten luxus čekat na dopad sankcí. Ale pokud jsem já od „mezinárodního společenství“ neočekávala nic jiného, tak Putin ano.

Pak, když jsem sledovala fotky ukrajinského utrpení, jsem se ale rozplakala. Jednou z kleteb nebo požehnání přežití války bylo to, že se dnes nevyhýbám hororu. Nevypínám televizi a nedívám se jinam kvůli rutinní péči o sebe. Dívám se na tváře. Na jejich tváře, které si zasloužily žít v bezpečných domovech, neodcházet ve spěchu a nevysvětlovat svým dětem, co je to válka. Jejich tváře pokryté krví a omotané bílými obvazy, zoufalé tváře za okny autobusu nucené opustit Kyjev. Pozastavuji se u tašek, ve kterých jsou zabaleny jen jejich nezbytnosti. Četla jsem Ukrajince v exilu, lobovala, psala, sledovala zprávy a křičela do světa, aby zachránil svůj lid. Brečela jsem. Nakonec bych si přála, abychom se mýlili, aby se naše proroctví o Rusku neukázalo jako pravdivé.

Hledala jsem nejbližší protestní akci, abych se připojila k výkřiku. Sdílela jsem pozvánku na protest se svými násilně vysídlenými Syřany, kteří si na svůj facebookový profil přidali ukrajinskou vlajku. Mohu křičet na svět „My jsme vám to říkali“, mohu křičet na svět „Tomu se dalo předejít“. Dalšímu krveprolití je stále možné předejít.

Ale je toho víc, co nyní mohu žádat pro každou populaci, která bude muset čelit náletům. Požadujte pro Ukrajince bezletovou zónu, nečekejte, až Putin vybombarduje jejich nemocnice. My, Syřané, víme, že to udělá. Nečekejte, až se ruské nálety zaměří na jejich školy, až se svět probudí s obrázky zmrzačených a mrtvých dětí.

Pokud po nich stále nemůžete požadovat bezletovou zónu, neobviňujte jejich aktivisty, když tak učiní. Nepoučujte je o omezené definici proti válce a proti intervencím. Proti válce bylo a vždy bude politickým postojem založeným na lásce k lidskosti a právu na život.

Já, přeživší, aktivistka za lidská práva, feministka, Syřanka a globální občanka, požaduji pro Ukrajinu bezletovou zónu.

Otevřeme také při každém politickém protestu, diskuzi, v akademických kruzích a politických think-tancích debatu o naléhavé potřebě přetvořit Organizaci spojených národů tak, aby přistoupila ke svému poslání „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost“. Pokračujme ve snaze o zrušení práva veta kolem masivního porušování lidských práv od Palestiny, Sýrie až po Ukrajinu.

Doufáme, že pro Ukrajince, kteří bojují o přežití, můžeme posloužit jako pozitivní příklad. Kéž bychom se s vámi mohli o něco podělit. Oslovte nás. Naučili jsme se, jak vytvořit rozsáhlou síť dobrovolníků civilní obrany na záchranu lidí z trosek. Naučili jsme se, jak od široké veřejnosti získat finanční podporu pro naše uprchlíky, kteří byli každou zimu ponecháni sami na mrazu. Naučili jsme se, jak řídit podzemní školy a nemocnice. V našem exilu se stále učíme, jak žít se světem, který nezastavil válku. Jak zvládnout vyhnání ze země, kterou jsme milovali a jak si dovolit truchlit. Ach, jak moc doufám, že nic z toho nebudete muset podstupovat.

Když jsem byla v Aleppu, nenáviděla jsem solidární zprávy od lidí, kteří nám s nejlepšími úmysly psali: „Prosím, zůstaňte v bezpečí“. Nevěděla jsem, jak na to tváří v tvář neustálým náletům. Možná místo toho chci jen říct: „Zasloužíte si být v bezpečí,“

Marcelle Shehwaro

přeloženo z https://edgeofsyria.com/2022/02/26/safe/

Ⓐ Salé Distribuce 2022