1/ Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie

7.3.2022

Syrští exulanti o tom, jak mohou jejich zkušenosti informovat o odporu proti invazi

V březnu 2011 propukly v Sýrii protesty proti diktátorovi Bašáru al-Assadovi. Assad proti následně vzniklému revolučnímu hnutí obrátil veškerou armádní sílu. Přesto se nějakou dobu zdálo možné, že by mohlo jeho vládu svrhnout. Poté zasáhl Vladimír Putin, který Assadovi, za obrovskou cenu lidských životů, umožnil zůstat u moci a zajistil také oporu ruské moci v regionu. V následujícím textu se kolektiv syrských exulantů, exulantek a jejich kamarádů1 zamýšlí nad tím, jak mohou jejich zkušenosti ze Syrské revoluce informovat o úsilí podporovat odpor proti invazi na Ukrajině a protiválečnému hnutí v Rusku.

Minulý měsíc se na Ukrajinu a Rusko soustředilo tolik pozornosti, že je snadné ztratit přehled o globálním kontextu těchto událostí. Následující text nabízí cennou úvahu o imperialismu, mezinárodní solidaritě a pochopení nuancí složitých a protichůdných bojů.

Deset lekcí ze Sýrie

Víme, že zaujmout v takové chvíli jasnou pozici může být obtížné. Mezi ideologickou jednomyslností mainstreamových médií a hlasy, které bez skrupulí šíří kremelskou propagandu, může být těžké vědět, koho poslouchat. Mezi NATO se špinavýma rukama a ničemným ruským režimem už nevíme s kým bojovat, koho podporovat.

Jako účastníci a přátelé Syrské revoluce chceme hájit třetí možnost, nabízející úhel pohledu na základě poučení z více než desetiletého povstání a války v Sýrii.

Ujasněme si to hned od začátku: dnes stále ještě hájíme povstání v Sýrii všemi způsoby. Bylo to lidové, demokratické a emancipační vzbouření zejména koordinačních výborů a místních revolučních rad. I když na to mnozí zapomněli, tvrdíme, že ani zvěrstva a propaganda Bašára al-Assada, ani zvěrstva a propaganda džihádistů nemohou tento hlas umlčet.

V následujícím textu nehodláme srovnávat, co se děje v Sýrii a na Ukrajině. I když obě tyto války začaly revolucí a i když je jeden z agresorů stejný, situace zůstávají velmi odlišné. Spíše na základě toho, co jsme se naučili z revoluce v Sýrii a poté z války, která následovala, doufáme, že nabídneme nějaké výchozí body, které pomohou těm, kteří upřímně zastávají emancipační principy, při hledání toho, jak zaujmout stanovisko.

1: Naslouchat hlasům těch, kterých se události bezprostředně dotkly

Spíše než odborníkům na geopolitiku bychom měli naslouchat hlasům těch, kteří zažili revoluci v roce 2014 a prožili válku. Měli bychom naslouchat těm, kteří dvacet let trpěli pod Putinovou vládou v Rusku i jinde. Zveme vás, abyste v tomto kontextu podpořili hlasy lidí a organizací, které hájí principy přímé demokracie, feminismu a rovnostářství. Pochopení jejich postavení na Ukrajině a jejich požadavků vůči lidem mimo ni vám pomůže dospět k vlastnímu informovanému názoru.

Zaujmutí tohoto přístupu k Sýrii by zvýšilo, a možná podpořilo, působivé a slibné experimenty v samoorganizaci, které vzkvétaly po celé zemi. Naslouchání hlasům přicházejících z Ukrajiny2 nám navíc připomíná, že všechno tohle napětí začalo povstáním na Majdanu. Jakkoli bylo nedokonalé nebo „nečisté“, neudělejme tu chybu, že bychom lidové ukrajinské povstání zredukovali na střet zájmů mezi velmocemi, jak to někteří lidé úmyslně udělali, aby tak maskovali Syrskou revoluci.





2: Pozor na volně prodejnou geopolitiku

Je jistě žádoucí porozumět ekonomickým, diplomatickým a vojenským zájmům velmocí. Přesto, že se spokojíte s abstraktním geopolitickým rámováním situace, může vám nabídnout pouze částečné zmapování terénu. Tento způsob porozumění má tendenci skrývat obyčejné protagonisty konfliktu, ty, kteří se nám podobají, ty, se kterými se můžeme ztotožnit. Především nezapomínejme na to, že lidé budou trpět kvůli volbám vládců, kteří vidí svět jako šachovnici, jako rezervoár zdrojů, které mají být drancovány. To je způsob, jakým utlačovatelé vidí svět. Nikdy by si ho neměly osvojit národy, které by se měly soustředit na budování mostů mezi nimi a na hledání společných zájmů.

To neznamená, že bychom měli zanedbávat strategii, ale znamená to strategizovat podle našich vlastních podmínek v rozsahu, v jakém můžeme sami jednat – nikoli debatovat o tom, zda přesunout divize nádrží nebo omezit dovoz plynu. Více viz naše konkrétní návrhy na konci článku.

3: Neakceptovat žádný rozdíl mezi „dobrými“ a „špatnými“ exulanty

Ujasněme si to. I když to nebylo ideální, přijetí syrských uprchlíků v Evropě bylo často přívětivější než přijetí nabízené například uprchlíkům ze subsaharské Afriky. Snímky černých uprchlíků vrácených na ukrajinsko-polské hranici a komentáře v korporátních médiích upřednostňující příchod „kvalitních“ ukrajinských uprchlíků před syrskými barbary jsou důkazem stále nespoutanějšího evropského rasismu. Hájíme bezpodmínečné vítání Ukrajinců prchajících před hrůzami války, ale odmítáme jakoukoli hierarchii mezi uprchlíky.

4: Dávat si pozor na korporátní média

Pokud, stejně jako v Sýrii, předstírají humanistickou a progresivní agendu, většina z nich má tendenci se omezovat na viktimizující a depolitizující zobrazení Ukrajinců a to jak doma, tak i v exilu. Zúčastnění dostanou příležitost hovořit pouze o jednotlivých případech, útěcích lidí, strachu z bomb a podobně. To brání divákům chápat Ukrajince jako plnohodnotné politické aktéry schopné vyjadřovat názory nebo politickou analýzu ohledně situace ve vlastní zemi. Kromě toho mají tyto výstupy tendenci prosazovat hrubě prozápadní postoj bez nuancí, historické hloubky nebo zkoumání hnacích zájmů západních vlád, které jsou prezentovány jako obránci dobra, svobody a idealizované liberální demokracie.

5: Nevykreslovat západní země jako osu dobra

I když přímo nenapadají Ukrajinu nebuďme naivní ohledně NATO a západních zemí. Musíme odmítnout jejich snahu prezentovat se jako obránci „svobodného světa“. Pamatujte, že Západ postavil svou moc na kolonialismu, imperialismu, útlaku a drancování bohatství stovek společností po celém světě. A ve všech těchto procesech pokračuje dodnes.

Abychom hovořili pouze o 21. století, vzpomeňme na katastrofy způsobené invazemi do Iráku a Afghánistánu. Nedávno, během arabských revolucí v roce 2011, se Západ místo podpory demokratických a pokrokových proudů zabýval hlavně udržením své nadvlády a svých ekonomických zájmů. Zároveň pokračuje v prodeji zbraní a udržuje privilegované vztahy s arabskými diktaturami a monarchiemi v Perském zálivu. Francie svou intervencí v Libyi přidala další hanebnou lež – válčení z ekonomických důvodů maskované za snahu podpořit boj za demokracii.

Kromě této mezinárodní role se situace v těchto zemích nadále zhoršuje, protože autoritářství, pronásledování, nerovnost a především rasismus neustále sílí.

Pokud dnes věříme, že Putinův režim představuje větší hrozbu pro sebeurčení národů není to proto, že by se západní země náhle staly „hodnými“, ale proto, že západní mocnosti již nemají tolik prostředků, jak si udržet svou nadvládu a hegemonii. A zůstáváme vůči této hypotéze podezřívaví, protože pokud bude Putin poražen západními zeměmi, přispěje to k tomu, že získají větší moc.

Ukrajincům proto doporučujeme, aby nespoléhali na „mezinárodní společenství“ nebo OSN, které jsou stejně jako v Sýrii nápadné svým pokrytectvím a mají tendenci lákat lidi k víře v chiméry.

6: Bojovat se všemi imperialismy!

„Táborismus“ je slovo, které používáme k popisu doktríny z jiné éry. Během studené války zastánci tohoto dogmatu zastávali názor, že nejdůležitější je podporovat SSSR proti kapitalistickým a imperialistickým státům za každou cenu. Tato doktrína dnes přetrvává v části radikální levice, která podporuje Putinovo Rusko v invazi na Ukrajinu nebo jinak relativizuje probíhající válku. Stejně jako v Sýrii používají záminku, že ruský nebo syrský režim ztělesňuje boj proti západnímu a atlantickému (tj. pro-NATO) imperialismu. Bohužel tento manichejský antiimperialismus, který je čistě abstraktní, odmítá vidět imperialismus v jakémkoli jiném aktérovi než na Západě.

Je však nutné uznat, co už roky dělají ruský, čínský a dokonce íránský režim. Rozšiřují svou politickou a ekonomickou nadvládu v určitých regionech tím, že zbavili místní obyvatelstvo jejich sebeurčení. Ať si táboristé použijí k popisu jakékoli slovo, pokud jim „imperialismus“ připadá neadekvátní, nikdy nepřijmeme žádné omlouvání násilí a nadvlády proti obyvatelům ve jménu pseudoteoretické přesnosti.

Ještě horší je, že tahle pozice tlačí zmiňovanou „levici“ k tomu, aby šířila propagandu těchto režimů do bodu popírání dobře zdokumentovaných zvěrstev. Mluví o „státním převratu“, když popisují povstání na Majdanu nebo popírají válečné zločiny spáchané ruskou armádou v Sýrii. Tato levice zašla tak daleko, že popírala použítí sarinu ze strany Assadova režimu a spoléhala na, často pochopitelnou, nedůvěru k mainstreamovým médiím při šíření těchto lží.

Je to opovrženíhodný a nezodpovědný postoj, vezmeme-li v úvahu, že vzestup konspiračních teorií nikdy neupřednostňuje emancipační pozici, ale spíše extrémní pravici a rasismus. V případě války na Ukrajině jsou tito imbecilní antiimperialisté, z nichž někteří přesto tvrdí, že jsou antifašisté, nepřímými spojenci velké části extrémní pravice.

Už v Sýrii, zapálené nadřazeneckými fantaziemi a sny o křížové výpravě proti islámu, krajní pravice bránila Putina a syrský režim za jejich údajné akce proti džihádismu aniž by kdy pochopila odpovědnost, kterou měl Assadův režim za vzestup džihádistů v Sýrii.

7: Nepřipisovat stejnou odpovědnost Ukrajině a Rusku

Na Ukrajině zná totožnost útočníka každý. Pokud je Putinův úder nějakým způsobem reakcí na tlak NATO, je to především pokračování imperiální a kontrarevoluční ofenzívy. Po invazi na Krym, poté, co pomohl rozdrtit povstání v Sýrii (2015-2022), Bělorusku3 (2020) a Kazachstánu4 (2022), už Vladimír Putin netoleruje závan protestu, který ztělesňuje touha po svržením proruského prezidenta v povstání na Majdanu a v zemích pod jeho vlivem. Přeje si rozdrtit jakoukoli emancipační snahu, která by mohla oslabit jeho moc.

Také v Sýrii není pochyb o tom, kdo je přímo odpovědný za válku. Syrský režim Bašára al-Assada tím, že nařídil policii střílet, věznit a mučit demonstranty od prvních dnů protestu, se jednostranně rozhodl zahájit válku proti obyvatelstvu. Byli bychom rádi, kdyby se ti, kdo hájí svobodu a rovnost, jednomyslně postavili proti takovým diktátorům, kteří vedou války proti lidem. Byli bychom rádi, kdyby tomu tak již bylo, pokud jde o Sýrii.

Jestliže pochopíme a připojíme se k výzvě za ukončení války, trváme na tom, že tak musíme učinit bez jakýchkoliv nejasností ohledně identity agresora. Ani na Ukrajině, ani v Sýrii, ani nikde jinde na světě nelze vinit obyčejné lidi z toho, že se chopili zbraní, aby se pokusili bránit své životy a životy svých rodin.

Obecněji doporučujeme lidem, kteří nevědí, co je to diktatura, i když se západní země stávají otevřeněji autoritativními, nebo jaké to je být bombardován, aby neříkali Ukrajincům, jako už někteří řekli Syřanům nebo obyvatelům Hong Kongu, že nemají žádat o pomoc Západ nebo nemají nechtít liberální či zastupitelskou demokracii jakožto minimum politického systému. Mnozí z těchto lidí už mají jasno v nedokonalosti těchto politických systémů, ale jejich prioritou není udržet si bezúhonné politické postavení, ale spíše přežít bombové útoky zítřejšího dne nebo neskončit v zemi, ve které vás může nesprávné slovo dostat na dvacet let do vězení. Trvání na tomto druhu puristického diskurzu demonstruje odhodlání vnutit svou teoretickou analýzu kontextu, který není jeho vlastní. To naznačuje skutečné odpojení od místa a velmi západní druh privilegií.

Místo toho si poslechněme slova ukrajinských soudruhů, kteří, s odkazem na Michaila Bakunina, řekli5: „Pevně věříme, že ta nejnedokonalejší republika je tisíckrát lepší než nejosvícenější monarchie.“

8: Pochopení, že ukrajinskou společnost, stejně jako syrskou a francouzskou, protínají různé proudy

Jsme obeznámeni s postupem, kdy vládce hovoří o vážné hrozbě proto, aby odstrašil potenciální příznivce. To zahrnuje rétoriku o „islamistickém terorismu“, kterou Bašár al-Assad používal od prvních dnů revoluce v Sýrii. Podobně se dnes „nacismem“ a „ultranacionalismem“, aby ospravedlnili invazi na Ukrajinu, ohánějí Putin a jeho spojenci.

Pokud na jednu stranu uznáme, že je tato propaganda záměrně přehnaná a že ji nesmíme legitimizovat, na druhou stranu nás naše zkušenost ze Sýrie vede k tomu, abychom nepodceňovali reakční proudy uvnitř lidových hnutí.

Na Ukrajině sehráli ukrajinští nacionalisté včetně fašistů důležitou roli v protestech na Majdanu a následné válce proti Rusku. Navíc, stejně jako prapor Azov, z této zkušenosti těžili a stali se legitimní součástí ukrajinské armády. To však neznamená, že většina ukrajinské společnosti je ultranacionalistická nebo fašistická. Krajní pravice získala v posledních volbách pouhá 4 % hlasů. Ukrajinského, židovského a rusky mluvícího prezidenta zvolilo 73 %.

Při povstání v Sýrii džihádisté začínali jako okrajoví aktéři, ale nabývali na významu. Zčásti díky podpoře zvenčí, která jim umožnila vojensky se prosadit na úkor občanského hnutí a nejprogresivnějších účastníků. Extrémní pravice všude ohrožuje rozšíření demokracie a sociální revoluce, což je dnes bezpochyby případ Francie. Zde se pokusila prosadit v rámci hnutí žlutých vest6. Pokud tehdy byla potlačena, stalo se tak kvůli přítomnosti skupin zastávající rovnostářské pozice a odhodlání antiautoritářských a antifašistických aktivistů, nikoli díky jazyku vědátorů.

Dávejte pozor, aby obrana lidového odporu (jak na Ukrajině, tak v Rusku) proti ruské invazi nebyla naivní ani ohledně politického režimu, který vzešel z Majdanu. Nelze říci, že pád Janukovyče měl za následek skutečné rozšíření přímé demokracie nebo rozvoj rovnostářské společnosti, kterou si přejeme v Sýrii, Rusku, Francii a všude ve světě. S použitím výrazu, který je nám dobře známý, někteří ukrajinští aktivisté nazývají post-Majdan „ukradenou revolucí“. Kromě poskytnutí důležitého místa ultranacionalistům byl ukrajinský režim znovunastolen oligarchy a dalšími, kteří se zabývali obhajobou vlastních ekonomických a politických zájmů a rozšířením kapitalistického a neoliberálního modelu nerovnosti. Stejně tak, i když naše znalosti o tomto tématu zůstávají omezené, je pro nás těžké uvěřit, že ukrajinský režim nenese žádnou odpovědnost za vyhrocení napětí se separatistickými regiony v Donbasu.

V Sýrii mají revolucionáři zapojení na místě plné právo zuřivě kritizovat rozhodnutí politické opozice, která se nachází v Istanbulu. Stále litujeme jejich rozhodnutí nebrat v potaz legitimní nároky menšin jako jsou Kurdové.

Neoliberální režim a fašistické prvky jsou elementy, které najdeme ve všech západních demokraciích. I když by se tito odpůrci emancipace neměli podceňovat, není to důvod proč nehájit odpor lidu vůči invazi. Naopak, jak jsme si přáli, aby to udělali ostatní během syrské revoluce, vyzýváme vás k podpoře nejprogresivnějších sebeorganizovaných proudů v rámci obrany.

9: Podporovat lidový odpor na Ukrajině a v Rusku

Jak prokázaly arabské revoluce, žluté vesty a Majdan povstání 21. století nebudou ideologicky „čistá“. I když chápeme, že je pohodlnější a stimulující identifikovat se s mocnými (a vítěznými) aktéry, nesmíme zradit naše základní principy. Vyzýváme radikální levici, aby si sundala své staré konceptuální brýle a konfrontovala své teoretické pozice s realitou. Tyto polohy je nutné upravit podle skutečnosti nikoli naopak.

Z těchto důvodů vyzýváme lidi na Ukrajině, aby upřednostňovali podpůrné iniciativy, které vycházejí ze základů sebeobrany a sebeorganizace a v současnosti vzkvétají. Lze dokázat, že lidé, kteří se organizují, mohou ve skutečnosti často bránit radikální pojetí demokracie a sociální spravedlnosti – i když sami sebe neoznačují za „levicové“ nebo „progresivní“.

Také, jak řeklo7 mnoho ruských aktivistů, věříme, že lidové povstání v Rusku by mohlo pomoci ukončit válku stejně jako v letech 1905 a 1917. Když vezmeme v úvahu rozsah represí v Rusku od začátku války, kdy bylo uvězněno přes deset tisíc demonstrantů, zavedena cenzura médií, blokování sociálních sítí a možná brzy i internetu, nelze nedoufat, že revoluce může vést k pádu režimu. To by konečně jednou provždy zastavilo Putinovy zločiny v Rusku, na Ukrajině, v Sýrii a jinde.

To je i případ Sýrie, kde po internacionalizaci konfliktu, daleko od nelibosti vůči íránskému, ruskému nebo libanonskému lidu, by povstání těchto národů mohla znovu uvěřit v možnost, že Bašár al-Assad padne také.

Stejně tak chceme vidět radikální otřesy a radikální rozšíření demokracie, spravedlnosti a rovnosti ve Spojených státech, Francii a každé další zemi, která zakládá svou moc na útlaku jiných národů nebo části vlastního obyvatelstva.

10: Budování nového internacionalismu zespodu

I když jsme radikálně proti všem imperialismům a všem moderním formám fašismu, věříme, že se nemůžeme omezit pouze na antiimperialistické nebo antifašistické postoje. Přestože slouží k vysvětlení mnoha souvislostí, riskujeme, že omezí revoluční boj na negativní vizi, zredukují jej na reaktivitu a permanentní odpor bez cesty vpřed.

Domníváme se, že je i nadále nezbytné předkládat pozitivní a konstruktivní návrh jako je internacionalismus. To znamená propojení povstání a bojů za rovnoprávnost po celém světě.

Kromě NATO a Putina existuje ještě třetí možnost – internacionalismus zdola. Dnes musí revoluční internacionalismus vyzývat lidi všude, aby bránili lidový odpor na Ukrajině, stejně jako by je měl vyzývat k podpoře syrských místních rad, výborů odporu v Súdánu, územních shromáždění v Chile, kruhových objezdů žlutých vest a palestinské intifády.

Samozřejmě, že žijeme ve stínu dělnického internacionalismu podporovaného státy, stranami, odbory a velkými organizacemi, který byl schopen mít velkou váhu v mezinárodních konfliktech ve Španělsku v roce 1936 a později ve Vietnamu a Palestině v 60. 70. letech.

Dnes všude na světě, od Sýrie po Francii, od Ukrajiny po Spojené státy, postrádáme rozsáhlé emancipační síly vybavené dostatečnými materiálními základnami. Zatímco doufáme ve vznik nových revolučních organizací založených na místních sebeorganizovaných iniciativách, jak se zdá fungují v Chile, hájíme internacionalismus, který podporuje lidová povstání a vítá všechny exulanty. I v tomto úsilí připravujeme půdu pro skutečný návrat k internacionalismu, který, jak doufáme, jednoho dne bude opět představovat alternativní cestu odlišnou od modelů západních kapitalistických demokracií a kapitalistického autoritářství, ať už ruského nebo čínského.

Takové pojetí toho, co jsme dělali v Sýrii, by revoluci jistě pomohlo udržet si demokratickou a rovnostářskou barvu. Kdo ví, možná by to přispělo k našemu vítězství. Proto jsme internacionalisty nejen z etického principu, ale také jako důsledek revoluční strategie. Hájíme proto potřebu vytvářet vazby a spojenectví mezi sebeorganizovanými silami pracujícími pro emancipaci všech bez rozdílu.

To je to, co nazýváme internacionalismem zdola, internacionalismem národů.

Navrhovaná stanoviska k ruské invazi na Ukrajinu
  • Vyjádřit plnou podporu ukrajinskému lidovému odporu proti ruské invazi.
  • Upřednostňovat podporu sebeorganizovaných skupin hájících emancipační pozice na Ukrajině prostřednictvím darů, humanitární pomoci a zveřejňováním jejich požadavků.
  • Podporovat progresivní protiválečné a protirežimní síly v Rusku a zveřejňovat jejich pozice.
  • Ubytovat ukrajinské exulanty a organizovat akce a infrastrukturu, aby byl jejich hlas slyšet.
  • Bojovat proti všem proputinovským diskursům zejména mezi levicí. Válka na Ukrajině nabízí zásadní příležitost k definitivnímu ukončení „táborismu“ a toxické maskulinity.
  • Bojovat proti pro-NATO ideologickému diskurzu. Odmítněte podporu těm na Ukrajině a jinde, kteří obhajují ultranacionalistickou, xenofobní a rasistickou politiku.
  • Permanentní kritika a nedůvěra v akce NATO na Ukrajině i jinde.
  • Udržujte tlak na vlády prostřednictvím demonstrací, přímých akcí, transparentů, fór, petic a dalších prostředků s cílem prosadit požadavky sebeorganizovaných aktérů na místě.

Bohužel to není mnoho, ale je to vše, co můžeme nabídnout, pokud zde ani jinde nebude autonomní síla bojující za rovnost a emancipaci, která by byla schopna poskytnout ekonomickou, politickou nebo vojenskou podporu.

Upřímně doufáme, že tentokrát tyto pozice zvítězí. Pokud se tak stane, budeme hluboce šťastni, ale nikdy nezapomeneme, že to zdaleka nebyl případ Sýrie a cena za to byla obrovská.

The Syrian Canteen of Montreuil and L´équipe des Peuples Veulent

přeloženo z https://cs.crimethinc.com/2022/03/07/war-in-ukraine-ten-lessons-from-syria-syrian-exiles-on-how-their-experience-can-inform-resistance-to-the-invasion

Ⓐ Salé Distribuce 2022